5. 7. 2015

CHVÍLE BEZVĚTŘÍ



...v sobě si bloudím jak chuchvalec větrem hnaný... 
...nula činů a přesto z nejvyššího patra viny nahlas mlčím... 
...chci posunout hranice, co odnikud nikam vedou a vlastně ani netuším kde leží... 
...měna je společná, ceny jsou různé... 

...zaválo od jihu na jih, zůstal jsem stát... 
...jako by mi vítr přestal napovídat, zda zaplatit daň a hranici překročit... 
...vím že nenapoví a žádných hranic možná ani není... 
...zástupy soudců, všichni jsou slepí a z lidu... 
...připomínají mi klauny, co v manéži svý ksichty pitvoří... 

...už je nevnímám... 
...podstata nepodstatného...

...počkám si na tmu, co zazáří jak zlato, však lehčí je než prach...
...chvíle je věčností, věčnost je chvílí...
...zase se vítr zvedá a já jdu bloudit dál...

...věčný počátek i rychlý konec naráz...